Tohle je docela důležitá zpráva, se kterou přišla agentura Bloomberg. Už se nemluví jen o snížení ratingu zemí na periferii eurozóny či v olivovníkovém pásu, ale agentura Moody’s se chystá snížit rating i největším francouzským bankám kvůli jejich úvěrovému angažmá v Řecku.

Tím, jak se tohle začne s větší intenzitou na veřejnosti přetřásat, konečně začne obyčejným lidem v Evropě docházet, že nové a nové peníze „se nelijou“ rozhazovačným Řekům, ale nezodpovědným věřitelům (tedy domácím bankám), kteří Řecku půjčovali. Pro Francouze to platí ve vztahu k Řecku, pro Němce především ve vztahu k Irsku.

Zpráva také dobře ilustruje, proč ve sporu o restrukturalizaci řeckého dluhu stojí Francouzi tolik na straně Evropské centrální banky, která restrukturalizaci – tak jak ji navrhuje Německo – odmítá.

Včerejší jednání ministrů financí eurozóny nepřineslo žádné zásadní rozhodnutí, ale komentátoři většinou upozorňují na to, že Němci začínají ze svých pozic ustupovat a začínají brát zpět plán na prodloužení splatnosti dluhopisů o sedm let.

Evropská komise totiž spočítala, že takový plán si vyžádá dalších dvacet miliard eur na rekapitalizaci řeckých bank. A dalších sedmdesát miliard eur prý bude potřeba, když ECB přestane přijímat znehodnocené řecké dluhopisy do zástavy. Náklady na německý plán podle nastupujícího šéfa ECB Maria Draghiho převyšují výnosy.

Deník Financial Times upozorňuje, že nyní se diskutuje o třech možnostech: dobrovolném rozbalení (rollover) řeckých dluhopisů, o koordinovaném rozbalení dluhopisů a neformálním rozbalení dluhopisů.

V tom aby se čert vyznal! Přestává to být srozumitelné i pro lidi, pro něž je to práce na plný úvazek.

Wolfgang Münchau tradičně upozorňuje, že rozhodnutí, které EU odkládá, se blíží: je tu normální měnová unie, která musí vytvořit náležité instituce, nebo je to volný klub, ze kterého se však dá vystupovat a vylučovat.

V Českém rozhlase jsem včera přečetl toto:

Svět hlavního města Prahy přináší dnes dva příběhy, které mohou být – pokud budou správně chápány – zdrojem poučení a nápravy. Magistrát zlikviduje Prahu olympijskou, společnost, která se všemi svými kampaněmi, billboardy, modely, studiemi a honoráři přišla na 70 milionů korun.

Což o to, ztratily se v této zemi už větší peníze. Jenže v tomto případě vzniklo významné riziko, že prohospodařeny a rozkradeny budou částky ve výši desítek miliard korun. Zrušením Prahy olympijské to nekončí. A pokud se podíváme na nesmyslné umístění stanice metra kamsi do polí u pražských Letňan, kde měla stát olympijská vesnice, je tu otázka, zda náklady na koketerii s olympiádou nejsou řádově vyšší než těch 70 milionů korun.

Nyní by si pražští „obrození politici“ měli zadat či vypracovat nezávislou forenzní analýzu, která se pokusí přijít na to, jak vůbec nesmyslná a megalomanská úvaha o pražské olympiádě vznikla. Kdo na ten nápad přišel, kdo a proč ho podporoval a kdo se na něm pokoušel vydělat nebo vydělal. Proč se s něčím takovým obtěžovat? Přece proto, abychom se podobných velikášských plánů do budoucna vyvarovali. Teď je sice doba šetření a postřižin, což postihlo i přípravy na olympiádu, jenže tato doba jednou skončí a bez kritické analýzy začne megalomanie časem zase vystrkovat růžky.

Druhý příběh se jmenuje Key Investments. Třem městským částem tento správce aktiv „prošustroval“ stamiliony korun. Městská část Praha 6 se v této souvislosti rozhodla podat žalobu na regulátora, tedy na Českou národní banku, a vymáhat škodu od něj. Když prý regulátor neupozornil na to, že firma je pochybná a pochybně investuje, jak to mohli vědět chudáci radní na Praze 6?

Regulátor je dohlížitel, nikoli někdo, kdo je primárně odpovědný za to, jak nějaká banka nebo fond hospodaří. Taková banka má svoje orgány – správní a dozorčí radu, vnitřní audit, vnější audit, valnou hromadu a vlastníky. Ti všichni jsou povinni dobře hospodařit a jsou zodpovědní.

Totéž platí i pro radní. V této zemi jsou dnes desetitisíce lidí postižených exekucemi, protože si vybrali podvodnou úvěrovou firmu nebo si špatně přečetli smlouvu. Tito lidé dávno dobře vědí, že za chyby se těžce platí. A radní to nechápou? Oni sami nevědí, že musejí čas od času sledovat, kam jejich správce svěřené prostředky vlastně investuje? Že si mají zjistit, s jakými jmény je firma, které svěří peníze, spojena? V tom případě za to, předpokládejme, budou platit politicky, protože jim to lidé ve volbách spočítají.