Zcela zásadní text podle mého soudu uveřejnili na serveru VoxEU ekonom Barry Eichengreen, Eswar Prasad a Raghuram Rajan.
Podle autorů centrální banky během období krize, která začala před třemi lety, výrazně rozšířily spektrum svých aktivit, ale jejich základní analytické podklady založené na „flexibilním inflačním cílení“ zůstaly stejné. Cíle i záběr centrálního bankovnictví by se měly změnit.
Centrální banky už nemohou promýšlet jen cenovou stabilitu a růst, ale musejí se více zabývat cenami aktiv, komodit, úvěrů, pákovým efektem, kapitálovými toky a kurzy. Měnová politika jedné země se může rychle přelévat do měnové politiky jiných zemí.
Široká finanční stabilita by se měla stát explicitním mandátem centrálních bank. Pokud rapidní růst úvěrů a další indikátory svědčí o zvyšování cen aktiv, je třeba provádět zátěžové testy, které vezmou v úvahu, že se tento vývoj může rychle změnit ve svůj opak.
Místo identifikace bublin se musejí banky soustředit na to, zda současné podmínky financování nezvyšují pravděpodobnost, že se prudce obrátí ve svůj opak. A výrazně naruší ekonomickou stabilitu.
Centrální banky musejí umět proti těmto trendům včas zasahovat a foukat proti větru, a pokud tento zásah poruší krátkodobé inflační cíle, vůbec to nevadí. Centrálním bankám musí být připsána zodpovědnost za celkové udržování finanční stability. K tomu budou centrální banky obecně potřebovat více nezávislosti, ale také více spolupráce a koordinace s jinými vládními regulačními agenturami.
…
Americká centrální banka přistoupila ke kvantitativnímu uvolnění číslo 3.
V rámci operace Twist bude Fed nakupovat dluhopisy s dlouhodobou splatností za 400 miliard dolarů a prodávat dluhopisy s krátkodobou splatností. Jde o obrácení výnosové křivky u dluhopisů.
Akciové trhy ovšem zareagovaly poklesem, protože v rámci zdůvodnění Fed upozornil na podstatná rizika ekonomického zpomalení.
Pro nás v Evropě je ale důležité – jak správně poznamenává server eurointelligence.com –, že příkop mezi Evropou a Amerikou se prohlubuje. Evropa stále odmítá připustit rizika podstatného zpomalení ekonomického růstu.
…
Mezinárodní měnový fond zopakoval, že banky v eurozóně potřebují 200 miliard eur čerstvého kapitálu, jinak se ocitnou v ohrožení kvůli dopadům dluhové krize. Zároveň MMF doporučil, aby ECB pokračovala v nákupu státních dluhopisů.
Návrh MMF byl okamžitě odmítnut německou centrální bankou, jeden z členů rady Andreas Dombret pravil, že Bundesbanka se musí řídit „oddělením měnové a fiskální politiky“. Tento rozpor představuje ono jádro pudla, na kterém se bude vývoj v Evropě a eurozóně lámat.
