Můj text z minulého týdne – k dohledání zde – vzbudil u leckoho velké pobouření. Dovolil jsem si totiž napsat, že Sulíkova strana Svoboda a Solidarita představuje politický fundamentalismus a extremismus a podobá se náboženské sektě. Rozzlobilo to nejen věřící libertariány a samotné sektáře, ale i řadu lidí, kteří mezi jejich příznivce nepatří.

Hlavní argumenty jsou tyto (volné shrnutí): Sulík si pouze dovolil plnit svůj volební program, svůj slib dvanácti procentům slovenských voličů. Proč by mělo chudé Slovensko, kde průměrný plat představuje řeckou minimální mzdu, dotovat Řeky? Luxusní dálnice s blikajícími světélky a s nadjezdy a podjezdy kříží Řecko a Slováci nemají ani hotovou dálnici do Košic.

Nejde však jen o Řeky – Sulík nechce ani sanovat francouzské banky. Ať si je zachrání Francouzi sami, jsou na to bohatí dost.

Sulík a jeho lidé navíc konzistentně říkali, že se takto zachovají. Co je na tom za extremismus a fundamentalismus? Srovnávat tohle s marxisty, fašisty a dalšími nebezpečnými populisty je prý nemravné a úplně mimo mísu.

Sulíkovy postoje jsou ve svém jádru naopak mravné (každý si má řešit svoje dluhy sám), a když přijde další krize, ať si. Důležité je chovat se mravně.
1. Nejprve ke srovnání s marxisty a fašisty. Je třeba srovnávat srovnatelné. Bylo tak zřejmé, jak velice jsou marxisté nebezpeční pro svět před první světovou válkou? Bylo tak zřejmé, jak jsou nebezpeční fašisté na začátku dvacátých let?

Svět se nebude opakovat. Nová nebezpečí a nové destruktivní síly přijdou především odjinud, než nám naznačují učebnice historie. Moje intuice mi říká, že populistické libertariánství může být jedním ze zdrojů nového mixu nebezpečných trendů. Dokázat to pochopitelně neumím.

2. To, že mám něco ve volebním programu, ještě neznamená, že to musím uskutečnit, zvlášť když mám k dispozici 12 procent hlasů. Politika je prostě kompromis. A je-li něco na hledání kompromisu a konsenzu založeno především, pak je to celý evropský projekt. Strana, která odmítá koaliční kompromisy, je v politické praxi dosti nepoužitelná.

Sulík měl odejít z vlády už v momentě, kdy slovenská vláda na jaře s posílením eurovalu na evropských summitech souhlasila. Pokud Sulík nabízel výměnou za podporu záchranného valu odmítnutí stálého záchranného mechanismu (od roku 2013), kompromis to podle mého soudu není.

3. Celá libertariánská ideologie (za všechno může stát) neobsahuje žádný potenciál pro kompromis. Zastánci této ideologie všemu rozumějí, na všechno mají odpověď a všechno vědí nejlépe. To je i zdrojem jistého alibismu. Když nemohu prosadit všechno, nemusím se snažit o nic.

4. I když si nemyslím, že to je správná cesta, faktem je, že v tuto chvíli neexistují v Unii pravidla ani pro státní bankrot, ani pro odchod z eurozóny, ani pro odchod z Unie. Pokud by „divoce“ zbankrotovalo Řecko i francouzské banky, bude to možná zasloužené, ale globální efekty mohou být horší než pád Lehman Brothers. Pokud si ovšem někdo myslí, že takovou krizi si zasloužíme a potřebujeme ji z důvodů mravních, tak s ním polemizovat neumím.

5. Nikde jsem nepsal, že evropské elity řeší krizi správně. Naopak opakovaně píšu, že nemají vizi a reagují asi s ročním zpožděním. To ale neznamená, že je třeba házet vidle do dohodnutých věcí. Mimochodem: je velmi nepravděpodobné, že se peníze ze záchranného valu Slovákům nevrátí nebo že o ně přijdou.

6. Také mi někteří píšou, že začnu brzy vyzývat k „žalářování libertariánů“. To je zajímavé. V zemi, kde hlava státu permanentně varuje před nebezpečím NGOismu, ekologismu, europeismu, lidskoprávismu (a kdoví čeho ještě) a leckdo tomu fandí nebo to dokonce považuje za roztomilý folklor, nemůže kritický publicista varovat před nebezpečím libertariánského populismu? Proč bych chtěl někoho „zavírat“? Chce snad hlava státu zavírat zastánce výše zmíněných „podvratných“ trendů? Stejně jako prezident mám jako každý občan právo upozornit na to, co se zdá nebezpečné mně.