Včerejší zpráva agentury Reuters přináší text o tom, jak se firmy a jejich rizikový management připravují na eventuální rozpad eurozóny. S něčím podobným přicházejí i Financial Times. Tohle všechno ale může skončit sebenaplňujícím se proroctvím.

…

Polský ministr zahraničí (Polsko stále předsedá Evropské unii) vyzval předevčírem velmi patetickým a naléhavým způsobem Německo k tomu, aby začalo jednat a poskytlo k záchraně eurozóny dostatek palebné síly. Polsko se prý v současnosti nebojí německé agrese, ale německé nečinnosti.

Sikorski při projevu v Berlíně mimochodem pravil: „Žádáme Berlín, aby si uvědomil, že mu současné aranžmá nejvíce prospívá a má největší závazek ho učinit udržitelným. Německo dobře ví, že není nevinnou obětí nezodpovědnosti jiných. Samo nedodrželo pakt stability a jeho banky bezohledně nakupovaly riskantní dluhopisy…

I když jsou německé obavy z inflace pochopitelné, musí Německo uznat, že nebezpečí kolapsu je mnohem větší. Jak pravil moudře Jürgen Habermas: ,Pokud evropský projekt zkrachuje, je otázka, jak dlouho to bude trvat, než dosáhneme opět současného stavu. Po nezdaru revoluce v roce 1848 to trvalo sto let, než jsme znovu dosáhli na stejnou úroveň demokracie jako nyní.‘

Co jako polský ministr zahraničí považuji za největší nebezpečí pro bezpečnost a prosperitu Polska? Není to terorismus a určitě to nejsou německé tanky. Dokonce to nejsou ani ruské střely, které chce prezident Medveděv rozmístit na hranicích EU. Největším nebezpečím pro bezpečnost Polska je dozajista kolaps eurozóny.

Žádám po Německu, aby pro své vlastní dobro (a také pro naše) pomohlo eurozóně přežít a prosperovat. Nikdo jiný to nedokáže zařídit. Budu patrně jediný polský ministr zahraničí, který řekne toto: Bojím se německé moci méně, než se bojím německé nečinnosti. Jste evropský nepostradatelný národ. Nesmíte si dovolit selhat. Nikoli dominovat, ale vést k reformám.

Na evropském sestupu není nic nevyhnutelného. Stojíme na kraji srázu. Je to nejstrašidelnější chvíle mého ministerského života. Budoucí generace nás budou soudit podle toho, co jsme učinili nebo neučinili. Zda jsme položili základy k solidní budoucnosti, nebo jsme se vzdali zodpovědnosti a dopustili úpadek.“

Tolik Sikorski. Ptal se mne jeden český diplomat, co si o tom projevu myslím. Je to prý z diplomatického pohledu, stylu a formy velmi nezvyklé.

Já nejsem diplomat. Sikorského projev bych podepsal do posledního puntíku. Nám Čechům chybí polský patos a potřeba dramatičnosti, ale stejně: rozpad eurozóny je pro nás přece stejně nebezpečný jako pro Poláky. Proč u nás neslyšíme hlas, který by se tomuhle alespoň blížil? Co na to říká Karel Schwarzenberg? Co na to říká Alexandr Vondra? Miroslav Kalousek? Bohuslav Sobotka? Víme, co si myslí prezident Klaus – jak správně napsal kolega Jiří Peňás: Evropa bude asi vyvedena ze slepé uličky automanuálně, pomocí neviditelné ruky trhu.

(Mimochodem, když Radek Sikorski vstoupil v roce 2005 do polské vlády, byl to takový „atlantista“, anglofil, trochu neocon). Mezitím pochopil, že nejpodstatnější vztah musí mít Polsko s Německem a že Polsko se musí integrovat do jádra Evropy tak pevně, jak je to jen možné. Pozoruhodné je, že žádný český „neocon“ touto proměnou nebo vývojem neprošel).