V jednom z výrazných textů posledních dní se komentátor Financial Times Wolfgang Münchau zabývá myšlenkou, která se v Německu mezi některými průmyslníky a veřejnými figurami dostává do módy. Německu se hospodářsky, především exportně velmi daří, a mělo by tedy zvážit odchod z Unie či alespoň z eurozóny a zařadit se buď oficiálně, či alespoň neformálně mezi úspěšné a rychle rostoucí země skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína).
Autor si myslí, že je to samozřejmě nesmysl, a mimochodem upozorňuje, že německá posedlost vlastní konkurenceschopností je jednou z příčin krize eura a jeho nerovnováh. Münchau rovněž připomíná, že odchod z eurozóny a zavedení vlastní silné měny by zcela vymazaly německé desetiletí úspěchů, protože Německo žije z podhodnoceného kurzu eura.
Z kulturního pohledu se zdá zajímavé, jak mladí Němci vzhlížejí k Východu a jak jsou Varšava a Moskva považovány za cool.
…
Šéf think tanku jménem Bruegel Jean Pisani-Ferry navrhuje tři důležité věci. Zaprvé by Evropská centrální banka měla pokračovat v injekcích likvidity nad rámec toho, co zatím podnikla. Především by měla zajistit, aby průměrná inflace v eurozóně byla dvě procenta, což znamená více než dvě procenta v jádru eurozóny.
Fiskální cíle by měly být definovány úsilím, nikoli plněním. Pokud situace, kdy se jeden úsporný plán vrství na další úsporný plán, vyústí v to, že je smetena reformní vláda, která se o něco snaží, je to špatně.
…
Fajnšmekrům, kteří se o krizi eurozóny zajímají detailně a do hloubky, lze doporučit důkladnou hloubkovou studii poradenské společnosti McKinsey. Je v ní skoro vše důležité, včetně nejrůznějších scénářů.
…
Edoardo Campanella se na serveru Eurointelligence zabývá sociálními dopady krize eura, především na zaměstnanost mladých. Arabské jaro zatím nehrozí, ale co není, může být. Tisíce mladých ze Španělska odchází hledat práci do Jižní Ameriky, což je něco donedávna nemyslitelného.
