Dnes (předpokládejme, že asi pozdě v noci) se ministři financí eurozóny patrně dohodnou na dalším balíku pomoci pro Řecko, který má čítat 130 miliard eur.

Řecko totiž o víkendu schválilo vše, co se po něm chtělo, včetně jakýchsi politických záruk, že vše, co se slíbí, bude dodrženo i po dubnových parlamentních volbách. Řecko peníze začne čerpat až po 20. březnu, poté co bude formálně schválena dohoda se soukromými věřiteli o restrukturalizaci dluhu. Přehledný text agentury Reuters shrnuje, co všechno se Řecko zavázalo udělat: od snížení minimální mzdy a důchodů, přes konkrétní privatizační plán po reformy pracovního trhu.

Například minimální mzda se sníží o 22 procent, u mladých lidí do 25 let o 32 procent. Do roku 2015 bude propuštěno 150 000 lidí a dalších 15 000 lidí zůstane letos v pracovní rezervě. Privatizovány budou především energetické, plynárenské a distribuční firmy a také rafinerie.

…

Zpravodajská analýza téže agentury vidí budoucnost Řecka velmi skepticky. Řecko splní požadavky, ale to nic nemění na tom, že tamější ekonomika se nachází ve stadiu volného pádu. HDP se v posledním čtvrtletí loňského roku snížilo meziročně o sedm procent. Podobný propad se čeká letos. Nezaměstnanost je 21 procent a mezi mladými lidmi do 25 let 50 procent.

Podle Richarda Parkera, profesora na Harvardu, potřebuje Řecko reformovat i své rodinné byznysy a maloobchodní sektor. Jde o to, aby se turistika a doprava staly opět konkurenceschopnými. Jenže takový proces může prý trvat desítky let. Řecko nemá růstový plán a škrty žádným růstovým plánem nejsou. Čekají ho velmi temné vyhlídky. Řecko dostane nové fondy, ale kolaps se odvrátí jen o několik měsíců (na tom se prý shodují analytici z Wall Street). Erik Nielsen, hlavní ekonom banky UniCredit, varuje, že „politické napětí mezi Řeckem a zbytkem Evropy dosahuje bodu, odkud není návratu“. Pokud v dubnových volbách nevznikne jasný „proreformní a proevropský mandát“, začne brzy neorganizovaný odchod Řecka z eurozóny.

…

Komentátor listu Financial Times Wolfgang Münchau je přesvědčen, že Řecko má okamžitě vyhlásit bankrot, pokud si chce zachovat demokracii.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble totiž prohlásil, že nejenže je Řecko „bezedná díra“, ale že by mělo odložit plánované volby. Německý ministr financí tak prý chce zabránit „špatné“ parlamentní volbě. Řecku tedy hrozí, že se stane první kolonií eurozóny.

Paradoxně právě Německo si nedávno nechalo posvětit svým Ústavním soudem nejvyšší svrchovanost vlastního parlamentu. Podle Münchaua narazila mezivládní solidarita na své meze a v dalším přerozdělování může pokračovat pouze evropská federace. Německá vláda je zjevně rozpolcená a ministr financí Schäuble si je patrně vědom toho, co píše ve výše citované zpravodajské analýze agentura Reuters, a možná chce svými výroky Řecko k plnému bankrotu vyprovokovat.

…

U Reuters ještě zůstaňme. Podnětný je názor Iana Campbella, který upozorňuje na zřetelně se rýsující dvourychlostní eurozónu. Relativně se daří státům severu a západu Evropy. Německá ekonomika sice klesla v posledním čtvrtletí meziročně o 0,2 procenta, ale podnikatelská důvěra je v Německu v únoru nejvyšší od loňského května. Navíc mírná zima pomohla stavebnictví. Francie v posledním čtvrtletí loňského roku dokonce rostla (0,2 procenta).

Důležitá zpráva je, že Francie drží dech i krok a neubírá se cestou periferních zemí.

Zajímavé je, že přes všechny škrty a rostoucí nezaměstnanost rostou meziročně mzdy ve Španělsku (3,9 procenta) rychleji než v Německu (2,9 procenta). Mzdy rostou dokonce i v Itálii (2,2 procenta).

S tím souvisejí i pozoruhodné deficity běžného účtu platební bilance. Prudké recese normálně snižují tyto schodky, protože vedou k omezení poptávky po dovozech. Jenže i řecký schodek běžného účtu je i v recesi osm procent HDP, v Portugalsku sedm procent HDP a Španělsko a Itálie mají schodek přes tři procenta. Pouze Irsko se připojilo k zemím s tradičním přebytkem běžného účtu – tedy k Německu, Nizozemsku, Belgii a Rakousku.