V médiích převládá jakési nadšení z olympiády, proto si dovolím ocitovat komentář Maxe Seddona pro Reuters: Londýňané se těší na olympiádu jako děcko k zubaři. Vláda doporučila všem, kteří nestihli odjet na dovolenou, aby se vzdalovali od domova jen do vzdálenosti dostupné pěšky. Na silnicích vzniknou speciální olympijské pásy v komunistickém stylu, na kterých se budou komunističtí hodnostáři vyhýbat dopravní zácpě způsobené olympiádou.
Celý Londýn se ocitne v režimu jakéhosi stanného práva pod korporátní nadvládou. Městem se budou producírovat tisíce bezpečnostních jednotek soukromého kontraktora G4-Security, střely a rakety jsou rozmístěny na střechách veřejných budov a zvláštní orwellovská značková policie bude šmejdit městem, aby zajistila, že nikdo jiný než jedenáct oficiálních sponzorů nebude smět využívat výrazy jako zlatý, stříbrný a bronzový a dokonce samotné slovo Londýn. Celou tuhle mizerii ospravedlňuje údajný komerční přínos.
Olympijská vesnice už nyní spíše připomíná Pripjať, město duchů u Černobylu. Normální turisté nejsou v době olympiády do města lákáni a z hlediska zvýšení atraktivity byl Londýn již dávno známou destinací.
…
Na témže serveru píše Anatole Kaletsky, že ekonomickou olympiádu se soupeřem jménem USA už Britové prohráli. Obě země sice nejsou velké, ale v mnohém ohledu jsou obdobné. Obě měly přerostlý a po roce 2008 stejně zasažený bankovní sektor, s jehož dědictvím se dodneška vypořádaly. Obě země provedly rychlou, odvážnou a razantní sanaci finančního sektoru. V obou zemích se centrální banky uchýlily k nestandardním a odvážným řešením. Politika Fedu i Bank of England zůstává odvážná a adekvátní situaci.
Mizerné ekonomické výsledky Británie jsou dány tím, že vláda Davida Camerona příliš rychle a příliš razantně zpřísnila fiskální politiku a zvýšila daně.
...
A kdo se chce v důkladné analýze dočíst, co si myslím o včerejším výroku Maria Draghiho, že Evropská centrální banka udělá „cokoli, aby zachránila eurozónu“, ať si v pondělí koupí tištěný Respekt.
