reklama
inzerce
20. 9. 2012 | poslední aktualizace: 20. 9. 2012  16:30

Alkohol, smrt a ideologie

Hlavou státu prezentovaný názor je ta nejjednodušší ideologie. Ať už za jedovatý alkohol může kdokoli, pokud začne umírat tolik lidí, byla dočasná prohibice jediný správný postup a není na ní nic siláckého.
Jan Macháček
Jan Macháček
komentátor Respektu
Jan Macháček
Jan Macháček
foto: Archiv HN

Prezident Václav Klaus se pustil do státem nařízené prohibice. Jde podle něj o „silácké, jednoduché řešení“. Klaus dále tvrdí, že za všechno mohou příliš vysoké daně na alkohol a že to pak jinak skončit nemohlo, a pak také, že stát „selhal v kontrole trhu s lihovinami“.

Tolik prezident. Spíše se chce říci, že „jednoduchý“ je jako obvykle Klausův názor. V tom koneckonců asi spočívá jeho politický talent či instinkt: banálně jednoduchý, jednostranný a vyhrocený názor zaručeně zaujme – a taky že ano. Je to na titulních stranách a „nahoře na serverech“ a pan prezident je spokojen.

reklama

Hlavou státu prezentovaný názor je ta nejjednodušší ideologie. Podíváme-li se na neblahé jevy jako alkoholismus, konzumaci drog, hazard, ale i třeba korupci, osvědčil se vždy a všude pouze vyvážený přístup. Jde vždy o morálku, výchovu, osvětu a prevenci na jedné straně. O jednoduchá, transparentní a vymahatelná pravidla a třeba i malý, ale efektivní stát (a státní kontrolu) na straně druhé. A nakonec o represi, tresty, zákazy a sankce.

Vše musí být v rovnováze a ta rovnováha může být ještě dolaďována podle kritérií, která jsou specifická pro jednotlivé státy a regiony (historie, kultura, aktuální situace). Když se příliš zdůrazňuje jedno, druhé nebo třetí, tak to nefunguje. Jen zaslepení doktrináři věří, že se vše dá řešit zákazy nebo na druhé straně malými daněmi.

V případě korupce i pančování platí, že malý stát nestačí. Lidé musejí tušit, a jejich elity jim to musejí říkat a jít příkladem, že krást a podvádět se nemá. Ideologie může být někdy užitečná, pokud se rovnováha přesune jedním směrem. Je to náš případ? Asi těžko. Jsou místa v Evropě, kde jsou daně na alkohol mnohem vyšší. Řekl bych, že selhala především státní kontrola (v tom má Klaus pravdu), ale pak jde také o to, že Masaryk lidem říkal, že krást a podvádět se nesmí, a Klaus to neřekl nikdy.

Ať už ale za to může kdokoli, pokud začne umírat tolik lidí, byla dočasná prohibice jediný správný postup a není na ní nic siláckého. Jako „vedlejší produkt“ si Klaus neodpustí zaútočit jednou ranou na oba ministry TOP 09, v případě Kalouskových celníků je to asi rána celkem přesná (je tu však také policie, ministerstvo obchodu a zemědělství). Heger si však kritiku určitě nezaslouží, je to poslední člověk v české politice, který se chová silácky. Možná je to spíše jeden z mála zbylých slušných lidí v české politice.

Autoři: Jan Macháček
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Machackuv masssážní bulvární recyklát na jakékoliv téma (anonym)
ve stylu po dešti bejvá mokro, a hlavní cíl ? motat, masssírovat...
Metanolová pěna dní (Ivoš)
Slabý stát (který se rozdal a levně rozprodal) nebudí respekt....
Ale prosím vás, za socialismu u nás jsme měli silný stát, (Ivan Nový)
a taky ho nikdo nerespektoval, lidi masově kradli, na černo pálili...
Klaus Raus (anonym)
167
Nebat se a nekrast, stop loupezim (Matematik)
Davam kmotrostanu rok maximalne dva roky. Droli a rozpada se jako...
Zobrazit diskusi
Profil autora

Po roce 1989 spoluzakládal týdeník Respekt a následně do něj přispíval svými investigativními reportážemi, analýzami, komentáři či rozhovory s transformační tématikou. S krátkou přestávkou působí v Respektu od jeho počátků, v roce 2000 byl zástupcem šéfredaktora. Do HN a IHNED.cz přispívá od roku 2002. Ve svých komentářích se zabývá především aktuálním vývojem domácí a mezinárodní hospodářské politiky, konkrétně například tématy krize eurozóny nebo evropské integrace. Zpracovává analýzy pro Český rozhlas a Českou televizi a přednáší žurnalistiku na New York University v Praze. Pravidelně také přednáší na mezinárodních fórech a zahraničních univerzitách, např. v USA nebo ve Francii.

Během osmdesátých let byl činný v řadě disidentských a nezávislých publikačních aktivitách, je signatářem Charty 77. V osmdesátých letech započal svou působnost na undergroundové hudební scéně jako člen skupiny The Plastic People of the Universe, dodnes je kytaristou skupiny Garage. Je členem správní rady Transparency International a předsedou správní rady Knihovny Václava Havla. V roce 2009 vydal knihu Mistři světa amoleta a téhož roku byl za svou novinářskou činnost po několikáté oceněn, tentokrát prestižní novinářskou Cenou Ferdinanda Peroutky.

více
Kontaktujte mě
machacek(z)respekt.cz
reklama
Vyhledat
Respekt Edice
Autorovy Nejčtenější
reklama
reklama
reklama