Premiér Petr Nečas vyhrožuje Evropské unii vetem připravované bankovní unie. Přitom se Česká republika může rozhodnout, že se připojí později, třeba až jednou vstoupí do eurozóny, a nemusí ostatním sypat do soukolí. Dokonce guvernér České národní banky souhlasí s názorem, že eurozóna se musí v zájmu přežití sama více integrovat, tak proč by jí v tom měla Česká republika bránit?

Nečasův výrok je asi mířen především k oblažení největších klausofilů uvnitř vlastní strany, s nimiž dnes soupeří o moc. Ona se stejně bankovní unie na tomto summitu ještě nedoladí, unii čeká doladění obsahu a změna zákonů a smluv a sladit noty musejí především Německo s Francií. Na druhou stranu – ve světě si tohoto ostrého výroku všimnou a pro Českou republiku je to další úplně zbytečné vyvolávání napětí.

České dcery zahraničních bank nikdo vykrádat nebude. Vznik silnějšího evropského regulátora neznamená, že národní regulátor zanikne. A proč by vlastně matky měly své dcery vykrádat? Navíc – každý chvilku tahá pilku. Teď jsme na tom nějak, za čas to může být úplně jinak. Třeba budou někdy dcery potřebovat pomoci od matek.

Kromě toho bankovní unie dozajista časem vznikne a vznikne i bez České republiky. Kdyby se navíc Česká republika dlouho vzpouzela a házela do toho všeho tzv. vidle, mohlo by se jí stát, že matky převedou své dcery z dceřiných společností na pobočky a úloha centrálního regulátora tak jako tak posílí.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble představil své federalistické a ústavní návrhy. Evropský komisař by měl získat právo veta nad národními rozpočty a také by mohl sám spustit proceduru sankcí. A v Evropském parlamentu by měl vzniknout samostatný podparlament pro eurozónu.

Především to první ale není žádný federalismus. Copak v Německu nebo v USA může nějaký ministr vetovat rozpočet třeba Bavorska nebo Kalifornie? To, co Schäuble navrhuje, je tuhý centralismus 18. století.

Navíc se míří špatně. Španělsko i Irsko měly před krizí veřejné finance v naprostém pořádku.