Ministři financí EU dosáhli před pátou ráno průlomové dohody, z níž vyplývá, že centrálnímu dohledu nad bankami, který bude provádět Evropská centrální banka, bude podléhat 150 až 200 bank. Z toho vyplývá, že 5800 menších bank uvnitř EU zůstane mimo, tedy pod dohledem národních regulátorů. Malé německé spořitelny (Sparkassen), o něž šlo v politické debatě mezi Němci a Francouzi především, zůstanou tedy mimo. Vše se spustí v lednu roce 2014, něco až v březnu 2014.

ECB dosáhne na banky, které mají aktiva větší než 30 miliard eur. V některých případech – když to bude rozumné – může ECB zasáhnout i v menších bankách. Není jasné, co to znamená „rozumné“, to se bude teprve dolaďovat na příštím summitu v únoru. Taktéž není například jasné, jaká bude procedura, když se banka přiblíží limitu, a jaká přesně aktiva se budou a nebudou do těch 30 miliard eur počítat.

To jsou ale otázky technické (i když výbušné), podstatnější jsou otázky, které tvoří tzv. big picture či širší rámec. Pomůže to Evropě ven z krize? Pomůže to odvrátit příští krizi? Jaká další politická a fiskální integrace k tomu bude třeba?

Abychom se v Auditu nenaváželi pouze do českých euroskeptiků, tak švédský ministr financí Anders Borg řekl, že to byl dnes „smutný den pro Evropu, která se blíží k eurobankám, eurodaním, eurotransferům a eurokomisím“.

Poněkud realisticko-skeptický pohled nabízí i Leszek Balcerowicz. Podle něj se budoucnost Evropy bude odvíjet od toho, jak úspěšně se budou ekonomicky reformovat velké národní státy, především Francie. Bankovní unie podle něj může být užitečná, ale nemůže nahradit vylepšení politik v jednotlivých zemích, zvláště těch velkých.

Šéf amerického Fedu Ben Bernanke prohlásil, že bude nadále nakupovat dluhopisy, „kvantitativně uvolňovat“ a držet úrokové míry na nule, dokud nezaměstnanost neklesne pod 6,5 procenta. Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost teď v USA klesá docela rychle, někteří analytici se domnívají, že už koncem příštího roku může Fed začít po pěti letech utahovat šrouby. Samozřejmě pokud USA nespadnou z „fiskálního útesu“.

A nakonec citát k výroku Václava Klause z webové stránky knihovny Václava Havla:

V návaznosti na šokující doporučení Václava Klause ohledně knihy Petra Hájka Smrt v sametu připomíná Knihovna Václava Havla závěrečná Klausova slova, která pronesl nad rakví Václava Havla: „Nejsme velký národ, a proto ani velkých postav nemáme na rozdávání. Přesto jsme často dopouštěli, aby bylo jejich dílo a odkaz zplošťováno či deformováno, a tím znehodnocováno.“ Neuběhl ani rok od smrti posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla a dosluhující prezident Klaus se sám ze znehodnocování, deformace a zplošťování veřejně usvědčil. A to se Klaus na Havlově pohřbu před celým světem dušoval: „Odešel prezident, politik, intelektuál a umělec. Odešel člověk, na kterého budeme vzpomínat s vděkem, úctou a respektem.“