Miloš Zeman promluvil na Žofínském fóru, kde prohlásil, že z krize se musíme „proinvestovat“, a některé investice též rovnou navrhl, jako například investice do železničních koridorů a vodních kanálů. V médiích si to hned schytal, co všechno chce prý vrtat, kopat, zabetonovat apod. Vynechejme teď však konkrétní navrhované investice – na ty by stejně prezident neměl mít tak zásadní vliv – a podívejme se s odstupem na to zásadní: proinvestovat se z krize. Kam se vlastně prezident těmito návrhy v současném světě řadí?

Řekněme na úvod, že pouhé zdůrazňování škrtů a fiskální přísnosti není teď ve světě zrovna příliš v módě. Před časem se od jednostranného zdůrazňování tzv. austerity odvrátil i Mezinárodní měnový fond, který spočítal, že při nízkých úrokových mírách jsou dopady škrtů na ekonomický růst mnohem horší, než se čekalo. A konkrétně včera – tedy tentýž den, kdy Zeman pronesl svůj projev – vyzvala mise MMF právě Českou republiku ve světle katastrofických růstových čísel k podpoře ekonomiky.

Zemanova slova se tedy převažujícímu českému pravicovému a mediálnímu diskurzu mohou zdát tzv. mimo mísu. Ve světovém kontextu však vůbec „mimo“ nejsou. Spíše než „proinvestovat se z krize“ se však používá výraz, že z krize je třeba se „prorůst“ jako určitý protiklad toho, že z krize se prostě nejde „proškrtat“ nebo jenom proškrtat.

Zemana je však třeba opravit v tom, že pokud má být stát aktivnější, nemůže podporovat jenom investice, ale také domácí poptávku, protože česká ekonomika trpí především výpadkem poptávky, který je asi zase dán velkou nedůvěrou občanů ve stát a vládu.

Faktem je, že Zeman (ale například i MMF) alespoň naznačuje potřebu nějaké akce, činnosti a změny, což je vzhledem ke katastrofálním růstovým číslům adekvátnější než postoj vlády vyjádřený včerejšími slovy ministra financí: peníze už došly, investice nebudou. Mimochodem – takový výrok Miroslava Kalouska stěží vyvolá v českých spotřebitelích optimistickou náladu.

Lepší než kopat nějaké megalomanské kanály je však vybrat takové investice, které mají největší multiplikační efekty z hlediska zaměstnanosti a podpory pro střední a menší podniky, kvalifikované živnostníky a řemeslníky: energetické úspory, zateplování. Tohle koneckonců MMF navrhoval a docela dobře uměl vždycky. Každé jednotlivé opatření vlády je vždy třeba pečlivě testovat odhadem dopadu na růst a zaměstnanost.

Mimochodem neustále opakovaná mantra českých pravicových ideologů o tom, že stát vůbec neumí investovat, v dnešním světě moc neobstojí. Ano, jistě – třeba do softwaru, služeb či strojírenství stát jistě investovat nemá, ale podívejme se na Španělsko a Irsko, jak umí soukromý sektor chytře a prozřetelně investovat do nemovitostí. Poučení z krizového vývoje: stát možná investovat dobře neumí, ale soukromý sektor to také často neumí.

Kde vzít na podporu ekonomiky peníze? Něco by se snad našlo. Stačí si přečíst neideologická doporučení organizací jako OECD ohledně struktury a efektivity českého daňového systému.

Zeman se považuje za keynesiánce a zde je třeba dodat, že v tomto ohledu má dnes ve světě významné spojence od Bena Bernankeho po japonskou vládu. V oblasti měnové politiky zůstává Zeman konzervativní: kvantitativní uvolnění a tištění peněz se mu nelíbí. Zde by možná ale paradoxně nalezl spojence v Sorosově Institutu pro nové ekonomické myšlení, kde spousta ekonomů vyhlašuje potřebu „kvantitativního uvolnění pro lidi“, tedy rozdávání peněz na spotřebu a investice.

Ať si o Zemanovi myslíme, co chceme (Putnagate, konzumace alkoholu, hrubiánství, mstivost, rusofilství apod. – o tom tento text není), ekonom byl prostě vždycky lepší a realitě méně vzdálený než Václav Klaus. Koneckonců byl to Zeman, kdo v této zemi zprivatizoval banky, ukončil systém, kdy o úvěrech rozhodovali politici a úplatky, a položil tak základy slušného růstu prvního desetiletí. Na to bychom neměli zapomínat, než se začneme smát, co chce ten opilec kde zase prokopat. Nejhorší je totiž nedělat nic a přihlížet nejmizernějším růstovým výsledkům v novodobé české historii.


Čtenáře Auditu zvu na dnešní debatu, kterou pořádá Knihovna Václava Havla a Slovenský institut.