Nejprve se omlouvám za to anglické slovo v názvu. Mezi ekonomy je slovo „austerity“ nejskloňovanějším výrazem současnosti, a přitom stále neexistuje sjednocený adekvátní český výraz respektovaný většinou českých ekonomů a publicistů. Slovník nabízí jako jednu možnost „vynucené šetření“, to ale není vůbec přesné, protože kritikům „austerity“ právě vadí, že „austerity“ vynucené není. Nepřesný je i výraz „uskromnění se“. Austerity totiž zahrnuje tzv. policy mix, který zvyšuje daně a škrtá výdaje. Pokud stát zvyšuje daně, někdo se možná uskrovňuje, ale stát to není. Já se osobně kloním k tomu, že se má používat výraz „fiskální přísnost“ (tedy za předpokladu, že sem neřadíme i měnovou přísnost, což je v rozšířeném smyslu vnímání slova „austerity“ možné). Pravidelní čtenáři Auditu JM si asi „fiskální přísnosti“ už všimli. Všichni víme, co je to stimul, a austerity je prostě opak stimulu. Opak stimulu se ale psát nedá.

Časopis Forbes uveřejnil text mladého ekonoma Marka Adomanise, který se jmenuje „Omračující selhání české austerity“. Autor prý věděl, že výsledky české ekonomiky posledních let nejsou zrovna dobré, a také si byl vědom, že Češi v současném světovém sporu mezi zastánci stimulů a fiskální přísnosti stojí rozhodně a dobrovolně na straně přísnosti, netušil však, že výsledky jsou tak katastrofální, jak ukazuje graf.

České republice se nepodařilo vrátit se na úroveň před rokem 2009 a po skromném a nedostačujícím oživení roku 2011 trpí prý Česká ekonomika „recesí uvnitř deprese“. Její politické vedení prý příliš zdůrazňuje dluhovou redukci a fiskální zdrženlivost s tím, že růst se jaksi sám zrodí právě z toho. Místo toho prý česká ekonomika mizí před očima. Možná je Česká republika na dobré cestě stagnovat donekonečna. Pokud to není odsuzující rozsudek pro českou vládu, co jiného by to mělo být?

Autor to prý říká nerad, ale pokud země dlouho ekonomicky stagnují, přináší to strašidelné politické dopady (viz Maďarsko).

Zajímavá je i diskuse pod článkem. Luboš Motl v ní tvrdí, že celý ten text je blbost a česká ekonomika se nejpozději za rok za dva vrátí k tříprocentnímu růstu, právě proto, že se včas začalo šetřit.

V diskusi na iHNed.cz však čeští ekonomové tak optimističtí nejsou. Někdo si myslí, že se neměli tolik zvyšovat daně, jiní se domnívají, že problémy české ekonomiky jsou hluboké a strukturální, a tudíž s fiskální přísností možná nejsou v přímé souvislosti.

 

Lidé v Česku neutrácejí, i když nemají nazbyt, raději šetří. Člověka stejně zaráží laxnost českých elit v pokusu o vysvětlení. Vláda to přehnala s šetřením, ale lidem to důvěru ve věci příští nedodalo. Čím to?